29. listopadu 1982 způsobila rozruch mezi automobilovými experty dlouho očekávaná třetí modelová řada Mercedes Benz W201 s označením 190E, která se objevila na světové automobilové scéně. Linie úspěšného modelu W201 vznikly v podobě studie roku 1977 a posléze byla tato dána k dispozici vedení fy Daimler-Benz. Dne 18.6.1978 padlo památné rozhodnutí, výroba W201 byla schválena. Model W201 byl vyráběn v Sindelfingenu, poté v Brémách a již v listopadu roku 1982 stihlo zaplnit 4622 kusů mezeru v oblasti střední třídy cestovních automobilů značky Mercedes-Benz. Bylo to první auto od Mercedesu, které bylo relativně levné a celková produkce tohoto typu činila 1.879.629 vyrobených kusů. Byla nabídnuta se dvěma pohonnými jednotkami ve verzi s karburátorem a s nízkotlakým kontinuálním vstřikováním s několika možnostmi výkonu. Senzační úkazka odlišnosti designu (klínovitého tvaru) umožnila dosáhnout hodnoty součinitele odporu vzuchu (cx = 0,33) a pomohla W201 k titulu nejaerodynamičtějšího sériově vyráběného čtyřdveřového sedanu v tehdejší NSR. Kromě estetického hlediska však skvělá aerodynamika přispěla k výraznému snížení spotřeby a napomohla k vynikajícím jízdním vlastnostem - přísně neutrálnímu chováním vozu při vyšších rychlostech. V těch také dodává cestujícím větší pocit bezpečí díky menšímu aerodynamickému hluku. W201 do značné míry dala slovům "kultura cestování" nový význam. Samonosná karoserie ukrývala kromě použití lehkých materiálů a mnoha jiných novinek přepracovanou zadní nápravu, jejíž geometrii lze kvůli neobvyklému systému zavěšení pěti nezávislými rameny (pružicí rameno, tažná vzpěra, smyková vzpěra, torzní tyč a tyč kontroly sbíhavosti) k mostu nápravy a odpružení měřit jen ve specializovaném servisu, ale poskytuje takovou stabilitu a komfort, že její koncepce

nebyla dodnes překonána a s menšími změnami a s doplněním o pneumatické nebo hydraulické (ABC) pérování s elektronickou regulací bývá ve vozech Mercedes-Benz používána dodnes (poprvé ji automobilka použila ve studii supersportu C111, představené v roce 1970).

Stodevadesátka však přes svou velikost překvapila i vynikající mírou pasivní ochrany cestujících při nárazu, který zmírňovaly programově se deformující nosníky a hluboké uchycení bezpečnostních pásů. V tomto směru dokonce překonala severoevropské vozy střední třídy, tolik pověstné právě svou vysokou mírou pasivní bezpečnosti. Bezpečnost však již od roku 1982 zajišťovalo v nadstandardní výbavě dodávané ABS. V modelu W201 se ale objevily i jiné prvky nadstandardní výbavy - airbag řidiče, servořízení (od roku 1985 již standard), pětistupňové mechanické nebo čtyřstupňové automatické řazení, případně klimatizace.

Příjemný pohled se naskýtal rovněž uvnitř vozu, nové citlivě navržené tvary palubní desky se sice vzdalovaly těm původním, ale přehledné rozložení funkčních prvků a ovladačů zůstalo dle tradice na stejných místech. Cestování zpříjemnil překvapivě prostorný interiér a nechybělo ani pohodlí na zadních sedadlech. Tradičně pohodlné sedačky měly navíc vpředu vylepšené boční vedení těla a sedadlo řidiče bylo výškově nastavitelné. V příplatkové verzi bylo možné regulovat i sklon předních sedáků a výšku bezpečnostních pásů.

Řidiče čekala řada milých překvapení - užší pravé zrcátko zmírňovalo riziko svého poškození při jízdě s nesprávném odhadem, teleskopické rameno stírače předního okna pokrývající větší plochu než stírače dvouramenné, odkládací plocha u spolujezdce s prolisy pro nápoje, prostor pro lékarničku ve středu zadního plata, radiomagnetofon dodávaný již ve standardní výbavě spolu s důmyslně zabudovanými reproduktory v palubní desce, které umožňovaly zvuku odraz od předního okna, multifunkční šíbr s několika polohami a tak dále, inovátorských prvků byly ve stodevadesátce použity desítky, mnohé z nich převzaty či vylepšeny ze starších modelů.

V říjnu 1989 sáhla automobilka ke zdařilému faceliftu a obdařila stodevadesátku sportovnějšími rysy. Došlo také k různým úpravám jak na karoserii, tak na motorech, ale i interiéru. Karoserie dostala nové plastové boční obklady v barvě lakování, hlubší přední spoiler a k lepšímu propracování došlo i na náraznících. Dnes se tato finální a stále žádaná verze zažila pod názvem "plasťák". Model 190 se však nikdy nevyráběl v modifikacích kupé a kabrio nebo kombi, pokud nebudeme brát v úvahu nabídky tuningových firem. Na druhé straně však model 190 tradičně dokázal v závislosti na pohonné jednotce nabídnout to nejlepší z oblasti kontrolních a bezpečnostních systémů, kromě ABS tak vůz mohla střežit uzávěrka diferenciálu ASD. Vůz však nebyl nikdy obdařen pohonem na všechny čtyři kola (4Matic). Model W201 se sice svým zevnějškem nijak výrazně neměnil, bohužel nestihl projít závěrečným faceliftem jako model W124, přesto nebyl po stránce inovací nijak zanedbáván, svědčí o tom i fakt, že byl vyvíjen až do roku 1992! To nejlepší, co mohla řada W201 nabídnout, bylo ztělesněno v exkluzivním projektu Evolution I (1989) a Evolution II (1990). Kromě toho také vznikla verze 190E 2.3-16 (1983), dále pak vyšším výkonem umocněný typ 190E 2.5-16 (1988). Výbava těchto vozů byla vskutku impozantní a nekompromisní. Stodevadesátka se mimo jiné proslavila v sérii německých okruhových závodů cestovních vozů DTM ( Deutsche Tourenwagen Meisterschaft ) a snad i díky tomu se stala velmi oblíbeným Mercedesem pro tuningové dílny, které jí daly mnoho podob, ať už více či méně zdařilých. V roce 1992 naposledy inovovala automobilka tento model a vzdala mu hold v podobě několika malosériových edicí řady Avantgarde aj. V únoru 1993 byla výroba ukončena v Sindelfingenu a v září byla ukončena produkce i v Brémách. Poslední kus modelové řady W201 byl tradičně převezen do muzea Mercedes-Benz ve Stuttgartu. Jednalo se o 1 879 629 exemplář.